Osm tisíc žabích kostí v jednom příkopu: archeologové našli vysvětlení u sov
Při stavbě silnice u Cambridge vykopali archeologové v jediném příkopu přes osm tisíc kostiček žab. Čtyři roky nikdo nevěděl, jak se tam dostaly. Nový rozbor ukazuje, že šlo nejspíš o zimní hostiny sov a motáků v době římské.
V letech 2016 až 2018 prozkoumali archeologové z organizace MOLA (Museum of London Archaeology) několik starých usedlostí v trase přestavované silnice A14 mezi Cambridgí a Huntingdonem. U vesnice Bar Hill objevili kromě běžných kostí krav, ovcí a koz i něco, co nečekali: hromadu drobných kostiček žab a ropuch.
V čem je záhada
Kostí obojživelníků bylo přes osm tisíc a podle MOLA patřily nejméně 350 zvířatům. Téměř všechny ležely na jednom místě, v asi čtrnáct metrů dlouhém příkopu u západní strany kruhového obydlí. Jinde na nalezišti jich bylo jen pár.
Když MOLA nález v roce 2022 představila, nabízela hned několik vysvětlení. Snědli žáby lidé? Spíš ne, na kostech nebyly stopy po krájení ani vaření. Nalákal je hmyz u obilí, které se poblíž zpracovávalo? Spadly do příkopu při jarním putování k vodě a nedokázaly se vyškrábat? Nebo je zahubila krutá zima či nemoc? Zooarcheoložka Vicki Ewens tehdy přiznala, že tým má teorie, ale jasnou odpověď zatím ne.
Co o tom víme
Zprávu o nálezu si přečetl Paul Clarkson z Bournemouthské univerzity a ozval se MOLA s nabídkou dalšího rozboru. Spolu s Vicki Ewens porovnal poškození žabích kostí s výsledky dřívějších studií. Podle tiskové zprávy univerzity z toho vyplynulo, že žáby skončily v zobácích dravých ptáků. Za nejpravděpodobnější lovce považují vědci kalousa pustovku a motáka pilicha, kteří loví nad otevřenou travnatou krajinou.
Další vodítko daly pažní kosti. Tým je změřil novou metodou a zjistil, že většina žab byla mladá. Ptáci je nejspíš ulovili během jejich první zimy. Podle nálezové situace se navíc příkop zaplnil v průběhu jediného roku.
Nečekaný posun přineslo i datování. Původně se kosti řadily do doby železné, radiokarbonová analýza na Vídeňské univerzitě je ale zařadila do doby římské, zhruba před 1 700 let. Tehdy z údolí ustupovaly vody slatin, které Angličané nazývají Fens, a žáby měly kde se množit. Rozbory ulit plžů, pylu a uhlíků zároveň ukazují, že lesy, které tu stály v době železné, lidé postupně vykáceli kvůli pastvě. Žáby tak přišly o úkryt a sovy získaly otevřené loviště.
„Z archeologických nálezů se jen málokdy podaří nahlédnout do minulosti očima sovy,“ shrnuje Clarkson. Studie s názvem An Owl's Eye View vyšla v odborném časopise Environmental Archaeology.
Co zůstává otevřené
Vědci mluví o tom, kdo byl za hostinou nejspíš. Které z obou druhů ptáků připadá kolik kostí, zprávy neuvádějí. Hypotézou zůstává i další myšlenka autorů: sovy se podle nich mohly v krajině cítit volněji proto, že tu lidé nežili trvale. Komunity sem možná přicházely jen v určitých obdobích, když převáděly dobytek na nové pastviny. Potvrdit to mohou až další výzkumy osídlení v okolí.
Ewens oceňuje, že i ta nejmenší zvířata z naleziště umějí vyprávět o krajině a lidech, kteří v ní kdysi žili.
Kde se dozvíte víc
- Odborný článek An Owl's Eye View: Human–Animal Entanglement at the Roman Fen Edge je volně ke čtení v časopise Environmental Archaeology.
- MOLA má na svém webu podrobný článek o původním výzkumu zvířecích kostí z trasy silnice A14.
Zdroje
Článek připravila umělá inteligence podle uvedených zdrojů, před zveřejněním jej zkontrolovala a schválila redakce jasno.info.