Římské sklo, které mění barvu: v Sheffieldu se podařilo napodobit Lykúrgův pohár
Lykúrgův pohár ze 4. století je ve světle zepředu zelený a při prosvícení rudý. Jak to Římané dokázali, se přesně neví. Technička z univerzity v Sheffieldu teď po dlouhém zkoušení našla vlastní recept na sklo se stejným kouzlem.
V Britském muzeu v Londýně stojí skleněný pohár, který vypadá, jako by v sobě měl dvě různé nádoby. Když na něj světlo dopadá zepředu, má neprůhlednou nefritově zelenou barvu. Jakmile ho ale někdo prosvítí zezadu, rozzáří se sytě rudě. Římští skláři ho vyrobili ve 4. století našeho letopočtu a odborníci mu podle postavy z řecké báje, kterou zobrazuje, říkají Lykúrgův pohár.
V čem je záhada
Pohár patří mezi takzvané klecové poháry. Vnější vrstva skla je vybroušená do jemné krajky reliéfů, která obepíná vlastní nádobu. Už samo broušení je mistrovská práce. Větší hádankou je ale barva.
Odborníci se domnívají, že římští řemeslníci přidali do skloviny nepatrné množství zlata a stříbra. Za vhodných podmínek se z kovů vytvořily drobounké částice menší než vlnová délka světla. Ty část světla pohlcují, a jakou barvu sklo ukáže, závisí na jejich velikosti a tvaru. Takové sklo se nazývá dichroické, tedy dvojbarevné.
Proč pohár mění barvu, tedy vědci zhruba tuší. Jak přesně ho Římané vyrobili, ovšem nikdo neví. Podle Univerzity v Sheffieldu zůstával tento postup záhadou zhruba 1 600 let.
Co o tom víme
Do pokusu se pustila Lisa Hollands, technička z fakulty chemického, materiálového a biologického inženýrství univerzity v Sheffieldu. Se sklem pracuje přes 25 let. Výzvu dostala od Christiny Metcalfe z projektu Molecular Photonic Breadboards, která chtěla barevný efekt ukázat na loňském festivalu světla LightFest.
Hollands se poradila s profesorkou Caroline Jackson, odbornicí na římské sklo, a společně připravily vhodné základní sklo. Pak přišla řada trpělivých zkoušek. Hollands měnila typ pece, výchozí suroviny i množství kyslíku při tavení a zkusila dokonce přidat cukr. Nakonec našla složení, které je v odraženém světle neprůhledně zelené a v prošlém světle červené.
Samotná přísada kovu nestačí, vysvětluje Hollands. Podle ní věděla od začátku, že výroba takového skla bude složitá, protože „nejde jen o to přidat do skla nanočástice“.
Co zůstává otevřené
Recept ze Sheffieldu je moderní cesta k témuž výsledku. Zdroje neuvádějí, že by šlo o přesný postup, který používali římští skláři. Ten se možná nikdy nepodaří rekonstruovat. Úspěšný pokus ale ukazuje, jak náročné bylo takové sklo vyrobit a s jakou zručností tehdejší dílny pracovaly.
Výsledky nemusí zůstat jen u krásy. Podle univerzity může porozumění tomu, jak se částice kovů ve skle chovají, pomoci i při vývoji nových materiálů pro práci se světlem.
Kde to uvidíte
Z nového skla vytvořil sklářský výtvarník Elliot Walker moderní plastiku. Příběh Lykúrga v ní propojil s antickou sochou Atlanta Farnese, jen místo nebeské koule nese postava pohár. Součástí je i foukaný díl, na kterém se dvojí barva skla ukáže nejlépe.
- Plastika je k vidění v Millennium Gallery v Sheffieldu během Festivalu mysli (Festival of the Mind), který potrvá do 15. listopadu 2026.
- Potom bude trvale vystavena v univerzitním Turnerově muzeu skla.
- Originální Lykúrgův pohár patří do sbírek Britského muzea v Londýně.
Zdroje
Článek připravila umělá inteligence podle uvedených zdrojů, před zveřejněním jej zkontrolovala a schválila redakce jasno.info.