Záhada babího léta: jak se drobní pavouci vznesou do vzduchu i za úplného bezvětří

Konec září a začátek října mají zvláštní kouzlo. Za tichých slunečných dnů se nad loukami a strništi třpytí jemná vlákna, zachytávají se na trávě, na plotech i ve vlasech. Lidé jim odedávna říkají babí léto. Že za nimi stojí pavouci, se ví dlouho. Jak přesně se ale dokážou vznést do vzduchu, zůstávalo dlouho napůl záhadou.

V čem je záhada

Na vláknech létají hlavně mladí pavoučci, kteří se na podzim vydávají osídlit nová místa. Podle arachnologa Petra Dolejše z Národního muzea je ale téměř třetina našich druhů tak drobná, že takto cestují i v dospělosti. Pavouk se při startu postaví na špičky nohou, zvedne zadeček co nejvýš a ze snovacích bradavek vypustí vlákno. Pak se nechá unést.

Zvláštní je, kdy to dělají. Jak ve svém přehledu pro časopis Živa shrnul arachnolog Jan Buchar, k hromadnému létání dochází nejčastěji za klidných, slunečných a skoro bezvětrných dnů v chladnější části roku. Proč by se někdo vydával na let větroněm zrovna ve chvíli, kdy skoro nefouká? A jak to, že pavouci občas doletí až na moře? Už Charles Darwin pozoroval, jak mu na loď daleko od pobřeží přistávají.

Co o tom víme

Jev lidi zajímal odedávna. Létající pavouky zmiňoval už Aristotelés a v Česku je v 19. století popsal Jan Evangelista Purkyně, který jim říkal „babiletáci“. Samotný název babí léto se podle Národního muzea odvozuje od šedavých vláken, která připomínají vlasy starých žen.

Velký posun přinesl v roce 2018 pokus biologů Eriky Morleyové a Daniela Roberta z Bristolské univerzity. Drobné pavouky z čeledi plachetnatkovitých zavřeli do prostoru, kde vůbec neproudil vzduch, a pustili na ně slabé elektrické pole, podobné tomu, které je v atmosféře přirozeně. Pavouci začali dělat přesně to, co před startem v přírodě: stoupali si na špičky a někteří se opravdu vznesli. Když vědci pole vypnuli, pavouci klesali, a když ho zapnuli, zase stoupali.

Elektřinu přitom pavouci podle všeho cítí jemnými smyslovými chloupky na povrchu těla. Myšlenka, že by jim mohla pomáhat elektrostatika, přitom není nová. Objevila se už na začátku 19. století, jen ji tehdy nikdo neověřil pokusem.

Co zůstává otevřené

Záhada ještě není vyřešená úplně a vědci to sami otevřeně říkají. Podle Eriky Morleyové zatím víme, že elektrické pole k letu stačí, ale ne to, zda je nutné. V přírodě nejspíš spolupracuje s mírným prouděním vzduchu, a jak přesně se tyto síly doplňují, má ukázat další výzkum. Zkoumat se bude i samotné pavoučí vlákno.

Kde to uvidíte

Babí léto nejlépe zahlédnete za klidného slunečného dne v přírodě, třeba na loukách a mezích. Pavoučky na nich nechte být: právě jsou na cestě do nového domova, který může ležet desítky kilometrů daleko.