Sto lidí a čtyři sta hodin práce: franská vesnička Rühlingstetten má nový dům pro všechny

Rühlingstetten je vesnička ve Středních Frankách, která patří k obci Wilburgstetten a žije v ní zhruba sto lidí. Až donedávna jim chybělo jedno: místo, kde by se mohli sejít. Začátkem října se to změnilo. Sousedé slavnostně otevřeli nový dřevěný dům, na kterém je vidět i kus jejich vlastní práce.

A zajímavost na okraj: podle regionálního webu fränkischer.de se dům otevíral právě 666 let poté, co se o vesnici poprvé píše v listinách.

Z grilovacího přístřešku je dům pro celou ves

Na začátku přitom stála mnohem skromnější myšlenka. V rámci obnovy vesnic v obci měl u sportovního hřiště vyrůst obyčejný přístřešek na grilování. Obec, místní a stavební firma ale nakonec společně dospěli k něčemu většímu: k domu, který poslouží celé vsi.

Na pozemku stál starý dům zvaný Adlhoch. Za zhruba sto let toho zažil hodně. Byla v něm škola, potom firma a od sedmdesátých let církevní středisko pro vzdělávání a odpočinek. Kvůli vážným statickým vadám ho ale bylo nutné zbourat. A do toho se místní pustili sami. Pomáhal hlavně vesnický spolek, založený v roce 2021, a dobrovolníci mu dohromady věnovali přes 400 hodin svého volného času.

Osm měsíců a jedna darovaná kuchyň

Samotnou stavbu pak převzala regionální tesařská firma Taglieber. Od prvního rýče v únoru do dokončení v říjnu uběhlo jen osm měsíců, tedy asi 160 pracovních dnů. Dům stál zhruba 683 000 eur, šedesát procent pokryl bavorský úřad pro rozvoj venkova. Pro celou obec Wilburgstetten to byl poslední krok obnovy, která v jejích sedmi vesnicích trvala sedmnáct let a přinesla mimo jiné nové chodníky a dětská hřiště.

Krásný detail přidal místní truhlář Norbert Bosch: do nového domu daroval celou kuchyň. Předsedkyně vesnického spolku Julia Fälschle poděkovala všem, kdo do stavby vložili spoustu hodin svého volna. Otevření podle ní bylo neuvěřitelně dojemné a nový dům popsala jako místo společenství a radosti.

Nejvýstižněji to ale shrnul Hannes Mantsch, který vede sdružení účastníků obnovy vesnice. Jeho věta se stala i mezititulkem v regionálním zpravodajství: „Obec jsme my!“

Požehnání a první sud

Slavnost měla všechno, co k pořádnému vesnickému svátku patří. Dům požehnali kněz Thomas Madavana a jáhen Markus Munzinger, pak se narazil první sud piva a sousedé si užili dopolední posezení. Zástupce úřadu pro rozvoj venkova Ingo Steinbrecher ocenil chuť místních přiložit ruku k dílu a připomněl, že právě taková místa drží pohromadě mladé i staré.

Co si z Rühlingstetten vzít

• Malý začátek nevadí. Z plánu na přístřešek se stal dům. Stačí, když se sousedé začnou bavit o tom, co jim chybí.
• Kus práce se dá udělat svépomocí. Bourání, úklid, drobné práce: 400 hodin dobrovolníků je vidět na každé zdi.
• Každý může přispět tím, co umí. Truhlář daroval kuchyň, spolek zorganizoval brigády. Možná se i u vás najde někdo, kdo umí přesně to, co obec potřebuje.

Rühlingstetten ukazuje, že i stovka lidí dokáže hodně, když táhne za jeden provaz. Teď už zbývá jen to nejhezčí: aby se v novém domě co nejčastěji svítilo.