Z jediného páru dvaadvacet: sýčci u Heidelbergu mají za sebou nejlepší sezonu

Sýček obecný (Athene noctua) je drobná sova, velká zhruba jako kos. Bydlí v dutinách starých stromů nebo ve starých stavbách a loví hlavně myši, žížaly a brouky. V jihozápadním Německu, v oblasti mezi řekami Rýnem a Neckarem, z krajiny téměř zmizel. Místní ochránci přírody ale teď hlásí, že se sýčkům vede lépe než kdykoli od začátku jejich společné snahy.

Od jednoho páru ke dvaadvaceti

Projekt nese název Gemeinsam für den Steinkauz, tedy Společně pro sýčka. Začal v roce 2020. Tehdy se v širším okolí vědělo jen o jednom páru, který tu hnízdil. Podle bilance, kterou na začátku října zveřejnil spolek NABU Weinheim, letos sýčci zahnízdili ve 22 párech. O rok dříve jich bylo 17.

Ornitologové v oblasti od Hemsbachu a Laudenbachu na severu po Reilingen na jihu napočítali 90 mláďat. Sedmdesát jedna z nich dostalo kroužek, díky kterému půjde jejich osud dál sledovat. Páry jsou rozeseté po deseti obcích, nejvíc jich hnízdí v Ladenburgu a ve Weinheimu.

K úspěchu přispělo i počasí a příroda sama. Letos bylo v polích hodně hraboše polního, takže rodiče měli čím krmit. V budkách ochránci nacházeli zásoby až třiceti ulovených zvířat, což v předchozím roce téměř neviděli.

Budky, náhradní rodiče i nový domov

O ptáky se stará celá řada partnerů: několik zoo, místní pobočky ochranářských spolků NABU a BUND, spolková země Bádensko-Württembersko, která zaplatila budky, i majitelé a nájemci pozemků. Dobrovolníci dvakrát ročně kontrolují 164 hnízdních budek. Na podzim je čistí, na jaře se dívají, kdo se do nich nastěhoval. Přesná místa raději nezveřejňují, aby ptáky nikdo nerušil.

Ochránci používají dva šetrné způsoby, jak populaci posílit. Při prvním přidávají mláďata odchovaná v zoo do hnízd divokých sýčků. Dospělí sýčci totiž svá mláďata podle individuálních znaků nepoznávají, a tak se o přidané potomky starají stejně. Letos tak našli náhradní domov tři mladí sýčci z Tierparku Walldorf.

Druhý způsob se nazývá měkké vypuštění. Mladé sovy stráví tři dny v malé voliéře připevněné přímo u budky a teprve pak se dvířka otevřou. Ptáci si mezitím na budku zvyknou jako na bezpečné útočiště a často u ní zůstanou. Letos se takto vrátilo do přírody šest sýčků na pěti místech v Leimenu, Reilingenu a Heidelbergu. Čtyři pocházejí z heidelberské zoo, dva z Alpenzoo v Innsbrucku.

Ptáci z Rakouska mají důležitou úlohu. Místní populace byla dlouho odříznutá od ostatních a nová krev jí prospěje. Proto ochránci potěšila i samice, která přiletěla z 47 kilometrů vzdáleného Darmstadtu a letos zahnízdila v Dossenheimu.

Příběh jednoho místa

Jak to funguje v praxi, ukazuje lokalita, kde dřív sýčci vůbec nežili. V roce 2024 tam ochránci jednoho ptáka vypustili. O rok později se tu objevila samice bez kroužku. První hnízdění se ještě nepovedlo, ale letos tu pár vyvedl sedm mláďat.

Podobně to může dopadnout i jinde. Na jednom z letošních míst vypustili samečka z Innsbrucku a samičku z Heidelbergu kousek od sebe. Jestli z nich bude pár, ukáže až příští rok.

Jak pomoci

• Sýčkům prospívají staré ovocné sady, pastviny a stromy s dutinami. Pokud takové místo máte, stojí za to ho zachovat.
• Sovy v době hnízdění nerušte a k budkám se nepřibližujte. Ochránci místa záměrně tají.